|
Pro někoho jsou výstavy zábavou, jiný je pokládá za velkou prestiž. A pro někoho jsou nutností, protože je potřebuje k uchovnění svého psa, aby mohl mít potomky s průkazem původu (není již nutno u jorkšírských teriérů). Ideální je, když výstavy baví majitele i jeho psa. Vždy to tak ale není, a tak musí majitel svému psovi tento pobyt nějak zpříjemnit - věnovat mu více pozornosti, odměňovat jej více pamlsky nebo si s ním na klidnějším místě pohrát třeba s míčkem. Většina psů nepokládá výstavy za tak důležité jako jejich majitelé, a tak jim nezbývá nic jiného, než to tam nějak přetrpět. Výstavy jsou vhodné i pro ty, kteří se chystají svého psa uchovnit. Pejsek si tam zvykne na velké množství lidí i psů a na to, že ho prohlíží i cizí lidé. Ať jsme se rozhodli k výchově šampióna nebo nám stačí projít jen několik nutných výstav, měl by se náš pes naučit se slušně chovat v areálu výstavy i ve výstavním kruhu. Ideální je, pokud celý trénink můžeme sjednotit a zkoušet třeba na kynologickém cvičišti mezi ostatními psy a lidmi, kteří nahrazují rušnou výstavní atmosféru.
Navykání psa na prohlídku
Výcvik začínáme prohlídkou pejska na známém a klidném místě - v kotci, na dvoře nebo na zahradě. U štěňat a temperamentních jedinců je vhodné začít po vydatné procházce, nemusíme pak s nimi tolik zápasit. Nejdříve zkontrolujeme tetování v uchu (pokud ho tam má). Potom mu odhrneme pysky - tímto se kontroluje skus. Následuje otevření tlamy - jako když rozhodčí kontroluje úplnost chrupu. Pejsek se zpravidla těmto úkonům usilovně brání. Přístup proto musí být důsledný, ale ne hrubý. Pokud budeme denně trénovat, pejsek si rychle zvykne - zvlášť, když ho odměníme pamlskem (pochvala je samozřejmostí). Později můžeme přidat prohlídku celého těla. Pohladíme psa po hřbetě, po končetinách, případně mu postupně zvedáme tlapky. To proto, že hmatovou prohlídku celého těla dělají někteří rozhodčí u dlouhosrstých a silně osrstěných plemen, aby si ověřili stavbu těla. Když se nevycvičený pejsek s tímto na výstavě poprvé setká, může reagovat velmi nečekaně. Psa (samce) pak musíme naučit, aby přiměřeně snesl kontrolu varlat. U trpasličích a malých plemen všechny tyto úkony trénujeme na dostatečně velkém stole, který musí být pevný a povrch nesmí klouzat. Až tyto prohlídky pejsek spolehlivě zvládá, přizveme si na pomoc kamaráda "pejskaře", který bude dělat "rozhodčího" a všechny tyto úkony na pejskovi zopakuje. Ideální je, pokud můžeme pozvat méně známého kamaráda, kterého pes již považuje za "cizího".
Výcvik psa v pohybu
Na procházkách si někde najdeme klidné místo, kde budeme trénovat pohyb ve výstavním kruhu. Může to být místo v parku, hřiště, volné parkoviště nebo i naše zahrada. Psa tam učíme běhat klusem v kruhu, případně do trojúhelníku nebo v přímce (tedy od rozhodčího a zpět). Vedeme ho po levé straně tak, aby šel uvnitř kruhu. Trénujeme hlavně souhru se psem v tomto rychlém pohybu. Pes musí běžet lehce, radostně, nesmí nás vláčet (což se zejména projeví, když má v kruhu na výstavě před sebou konkurenta). Nesmí se otáčet, radostně skákat, natož napadat psy nebo rozhodčího. Všechny tyto projevy musíme důsledně potlačovat povelem "fuj" nebo "nesmíš" a trhnutím vodítka. Záleží na síle osobnosti psa. Potom pokračujeme opět v pohybu, můžeme použít povel "k noze", "jdeme", "pěkně" a podobně. Když se pejskovi do klusu nechce a táhneme ho za sebou jako hříšnou duši, musíme ho tiše, ale radostně povzbuzovat a následně chválit. Případně mu ukážeme jeho oblíbenou hračku. To vše probíhá samozřejmě v klusu. Při pohybu se vodí pejsek na tzv. výstavním vodítku.
Nácvik výstavního postoje
Před nácvikem pejska přiměřeně unavíme - třeba nácvikem pohybu v kruhu. Jakmile je náš pes náležitě vyběhaný, přivedeme ho doprostřed pomyslného kruhu a budeme cvičit výstavní postoj. Pes musí stát klidně, být pozorný, hlavu pěkně zdviženou. Při tom si vypomůžeme pamlskem nebo pískající hračkou. Hrudní končetiny jsou rovnoběžné. U pánevních končetin by měla být jedna z nich nakročená nebo obě rovnoběžné (záleží na zvyklostech daného plemene). Některá plemena se vystavují "volně" - pes musí umět zůstat stát před rozhodčím v předpisovém postoji bez zásahu majitele (i toto vyžaduje předchozí výcvik, aby pes pochopil, jak má tento postoj vypadat). Jsou však i plemena, která se přímo před rozhodčím do výstavního postoje upravují - "staví" (majitel při předvádění pejska přidržuje). Jorkšírský teriér patří k plemenům, která se vystavují na podstavci. Tento podstavec je obvykle pošitý červenou látkou (červená barva je typická pro toto plemeno). Pejsek na podstavci stojí, přičemž je majitelem přidržován výstavním vodítkem v oblasti krku a druhou rukou se mu drží ocásek ve vzpřímené pozici. Při postoji by měl pejsek mít rovná záda. Výstavní postoj je nutné trénovat denně v různém prostředí i bez předchozího pohybu v kruhu.
|
Práce rozhodčího
|
|
Co obnáší práce rozhodčího.
|
|
Rozhodčí – posuzovatel je pověřen nadřízenými orgány a má také pro tuto funkci odpovídající zkoušky. Měl by to být dlouholetý aktivní chovatel psů s průkazem původu, alespoň pět let. Jeho úkolem je posoudit předvedené psy, někdy i více plemen. Mezi jeho další náplň patří i zorganizování průběhu posuzování ve výstavním kruhu.
Posuzováním se rozumí porovnávání skutečnosti, tedy vzhledu předvedeného psa s požadavky jeho standardu. To, jak dalece se liší vzhled psa od jeho standardu, zhodnotí výsledná známka od rozhodčího, což v některých případech může být i sporné.
• výborná – takovou je ohodnocen pes, který se nejvíce přibližuje svým vzhledem standardu. Musí výt typickým představitelem svého plemene ve výborné kondici. Může mít i drobné nedostatky, ale jeho přednosti musí převažovat. Jeho povaha má být vyrovnaná.
• velmi dobrá – toto ocenění dostane pes, který má typické vlastnosti plemene, je v dobré kondici, ale má i drobné vady. Hrubé vady mu už rozhodčí nepromine.
• dobrá – tento jedinec má sice znaky svého plemene, ale i zjevné hrubší vady.
• dostatečná – tento pes má znaky svého plemene, ale již jen vzdáleně se blíží ideálu.
• Jedinec s vadami, které jsou ve standardu uvedeny jako vylučující nebo u něj byl proveden operativní zákrok k odstranění vrozené vady exteriéru, je vyloučen z posuzování.
Standard by měl rozhodčí znát zpaměti. U méně často vystavovaných plemen by si je měl před výstavou oživit. Aby se mu třeba nestalo, že kontroluje počet zubů u plemene, které to nemá v požadavcích standardu.
Každý rozhodčí má svůj systém v posuzování, ale většina se jich řídí již zaběhnutým postupem. Začíná celkovým vzhledem a dojmem. Pak postupně hodnotí jednotlivé části těla předvedeného psa. Od hlavy (typ skusu, počet zubů, postavení uší, barva oka…), přes trup (hloubka hrudníku, délka beder, nasazení a nesení ocasu…), až po končetiny. Některá plemena s upravovanou nebo dlouhou hustou srstí si může hmatem prověřit, jakou mají například sílu kostry nebo osvalení. U psů samců zkontroluje úplnost varlat. Většinou na závěr zhodnotí pohyb předvedeného jedince v požadovaném směru. Hodnocení rozhodčího zaznamenává do výstavního posudku zapisovatel. Posudek s výstavním oceněním a případným zápisem do průkazu původu pak předá vystavovateli. Rozhodčí takto posoudí všechny psy a feny ve svých třídách. Na závěr vybere nejlepšího jedince plemene ze všech určených tříd. Toto se opakuje několikrát, protože zpravidla v jeden den posuzuje více plemen. Na závěr celé výstavy pak rozhodčí vyberou ze všech předvedených plemen nejkrásnějšího psa výstavy, nejlepší pár nebo nejlepší chovatelskou skupinu.
I když se to nezdá, je funkce rozhodčího psychicky i fyzicky náročná, vždyť musí spravedlivě posoudit několik desítek psů, celý den se bez odpočinku pohybovat v kruhu za každého počasí a navíc někdy i čelit nespokojeným vystavovatelům
|
|
